Neko-love povídky

 Černovlasí mladík seděl na parapetě okna a shlížel na ztemnělou Konohu pod příkrovem nového bílého sněhu. Z temného nebe se stále snášely malé bílé vločky. Blížily se vánoce a celá vesnice žila těmito svátky,dokonce i on se nechal strhnout sváteční náladou a nakoupil pár dárků. V ruce se mu zablýskl kunai, pohrával si s ním, ten chladný dotek známého kovu ho uklidňoval a pomáhal mu srovnat rozhárané myšlenky. Cvakl zámek vnějších dveří a do bytu vešla osoba momentálně podobna víc sněhuláku než  čemukoli jinému.

„Tam se snad žení všichni čerti“ zaskuhral a oklepal se, spadaný sníh odhalil kštici blond vlasů a zářivý úsměv

„To si ale utřeš sám“ informoval ho černovlásek a seskočil z okna do místnosti

„Jaký si měl den?“ zeptal se blonďáček a pověsil bundu na věšák v hale spojené s obývací místností a poznámku o úklidu ignoroval.

„Náročný, Tsunade mi přiděluje snad ty největší kopyta z Konohy“ prohodil v odpověď

„Cože, ještě větší kopyta než jsem byl já?“ zeptal se nevěřícně

„No, to nevím, dal si laťku až příliš vysoko, Naruto“ odpověděl chladně černovlásek a svalil s do pohovky krémové barvy

„Sasuke“ zakňučel uraženě modrooký blonďáček a nafoukl tváře   

„Moje jméno“ odtušil a koutky úst mu mírně zacukaly směrem vzhůru, když se urazil byl k sežrání. Modrooký mladík zavrčel a skočil na svého společníka sedícího v pohovce. Obkročmo si sedl na jeho nohy a ruce mu uvěznil tím že ho pevně chytil za zápěstí.

„Takhle se mnou mluvit, to zaslouží trest“ šeptl mu do ucha, dál už na nic nečekal a vrhl se na přítelův krk, na kterém jak zjistil byl velmi citlivý. Ten se zmohl jen na tiché a na půl spokojené zasténání. Nakonec se poddal a nechal se laskat.

„Naru, mám ještě práci“ snažil se ho od sebe po chvíli odstrčit. Narutovy se z hrdla vydralo nespokojené zavrčení ale nakonec zvedl hlavu, klín svého přítele však neopustil, naopak posadil se pohodlněji a opřel se hlavou o jeho hruď tam kde tlouklo jeho srdce. Černovlasí mladík jen vzdychnul a pevně ho objal.

„Naruto, ale já mám opravdu ještě práci“ prohodil Sasuke ale moc se mu blonďáčka pouštět nechtělo

„Ať je to cokoli počká to“ odtuší sladce Naruto a políbí černovláska na citlivé místečko za uchem

„Jedině když ti pak nebude vadit, seškrabávat mě z ulice pod Tsunadiným oknem“ trval na svém Sasuke a Naruto si přesedl z jeho klína na pohovku

„Uvařím ti alespoň čaj“ vydechl Naruto, a odměnou mu byl Sasukeho vděčný úsměv

„Jak se ti vlastně dařilo“ křikl z kuchyně když odměřoval do dvou hrnků zelený sypaný čaj

„Všechno podle plánu“ odpověděl Sasuke

„Výborně“ odtušil Nauto

„Slyšel jsem snad ve tvém hlase ironii?“ optal se přehnaně uhlazeně Sasuke, který stál opřený o rám kuchyňských dveří

„Ne jak tě to mohlo jen napadnout“ odpověděl stejným tónem Naruto a vyprskl smíchy. Sasuke ho objal kolem pasu.

„Výš o tom, že z toho sněhu cos sem dotáhl je už docela velká louže?“ odtušil Sasuke a bradu si opřel o jeho rameno

„Hn“ odpověděl Naruto nezúčastněně

„Jen by mě zajímalo kdo to uklidí“ prohodil Sasuke. Naruto se k němu otočil se zářivým úsměvem a krátce políbil. Sasuke si jen povzdechl a zmizel z kuchyně. Naruto se stále s úsměvem otočil ke sporáku na kterém zrovna vařila voda, zalil tedy čaj a odnesl jej do obývacího pokoje. Sasuke už tam byl a zrovna mopem vytíral podlahu

„Že já ti to trpím“ zavrčel a jal se schoval věci na úklid

„Mohl si skončit hůř“ zahulákal na něj Naruto někam do útrob bytu

„Jo? Mě řekni jak?“ optal se navrátivší se Sasuke

„Třeba se Sakurou“ odtušil Naruto a upil ze svého šálku, přes jehož okraj pozoroval jak se na Sasukeho tváři vystřídala škála pocitů od nevěřícnosti až po znechucení. Sasukemu po zádech přejelo mrazení. On a Sakura? Byla to sice kamarádka, ale ten její fistulový ječák snese jen po omezenou dobu, lehce se otřásl a pohlédl dolů na culícího se blonďáčka. Musel uznat že má pravdu, nahlas by to ovšem nikdy nepřiznal.

„O tom se nežertuje“ řekl jenom a posadil se vedle něj, vzal do ruky potřebné lejstra a tužku a začal vypisovat hlášení. Naruto tam jen tak seděl a pozoroval ho, jeho štíhlé prsty jistě držící tužku, jeho rty které když nad něčím usilovněji přemýšlel skousl zuby, nebo ten neposedný jazýček který při soustředění vykukoval z pravého koutku úst. Byl dokonalý dokázal by se na něj dívat dvacet čtyři hodin denně několik let a vždy by na něm našel něco nového co je hodno lásky a obdivu. Sasuke se pod jeho pohledem ošil, ne že by mu byl nepříjemný, právě naopak ale nemohl se při něm soustředit.

„Nechceš si třeba něco číst“ utrhl se na něj po chvíli. Naruto jen zakroutil hlavou a usmál se

„Ty my to děláš naschvál viď“ zanaříkal Sasuke, Naruto míně kývnul jeho úsměv se ještě rozšířil. Sasuke zasténal, chytil Naruta zezadu za krk a přitáhl si ho  pro polibek.

„Nech mě to dodělat, ano“ požádal Sasuke a sedl si spět, Naruto jen párkrát zamrkal aby se dostal z toho šoku. Potom s mírným úšklebkem vstal a z knihovny vytáhl knihu vázanou v tmavých deskách a začal číst tam kde posledně přestal. V tichu které v pokoji vládlo se mu začala klížit víčka mohutně zívl a snažil se soustředit na text. Sasuke k němu otočil hlavu zrovna ve chvíli kdy Naruto zase zazíval. Podíval se na hodiny visící na jedné ze zdí pokoje

„Jdi spát, dodělám to tu a přijdu za tebou“ řekl Sasuke a skenoval ho pohledem

„Ne, počkám na tebe“ odporoval mu a zase zívnul

„Tak proč nejdeš spát“ zamrmlal Naruto a přitulil se k němu

„Měl jsem to v úmyslu když si mě zasedl“ poznamenal Sasuke. Nauto jen něco zamumlal a Sasuke pochopil že usnul. S mírným úsměvem pod něj vložil paže a vzal ho do náruče, pomalu s ním vstal a zamířil dnes už podruhé směr ložnice

Na tváři ho polechtali sluneční paprsky, pootevřel jedno oko, Naruto ještě spal s hlavou na jeho hrudi a mírně se usmíval, pohled mu sklouzl k budíku, sedm hodin ráno, zazíval, a Naruto se nepatrně zavrtěl, a pootevřel svoje modrá kukadla

„Dobré ráno“ zamumlal a posadil se

„Dobré“ vrátil mu pozdrav Sasuke a taky se posadil a protáhnul ztuhlé svaly na zádech

„Dáš si kávu“ zeptal se Naruto a hrabal se z peřin

„Nemám kdy za půl hodiny musím být u Tsunade“ odpověděl Sasuke a taky už spouštěl nohy na podlahu

„Myslíš že bude provozu schopná“ zapochyboval Naruto

„Bude muset sama si mě pozvala na tak nemožnou hodinu“ odtušil Sasuke a ze skříně vytáhl tmavě modré kalhoty a černé triko. Naruto ho, zatím jen v tričku, sledoval a mírně se pousmál. Když Sasuke proházel kolem něj plácl ho po zadku. Sasuke vypískl a hodil po něm naštvaný pohled, Naruto zatím sledoval velice zajímaví bílí strop a pískal si při tom

„Kdy ty z té puberty vyrosteš“ kroutil na jeho chováním hlavou a zmizel v koupelně. Naruto se uculil a v očích mu zaplály ohníčky. Potichu jako myška se plížil ke dveřím za kterými před chvíli zmizel Sasuke, potichu je otevřel a vešel, Sasuke stál ve sprchové koutě zády k němu takže si ho nevšiml. Naruto ze sebe v rychlosti shodil oblečení a vlez do sprchy za ním, omotal mu ruce kolem pasu a políbil ho mezi ramena. Sasuke se prudce se otočil a přitiskl rozesmátého blonďáka na studené kachličky. Sasuke mu ale vymazal úsměv z tváře dlouhým polibkem

„Tak ty si chceš hrát“ zapředl jako velká kočka a jemně ho kousl podél klíční kosti, Naruto se nezmohl na nic víc než hlasité vydechnutí

„Kdo si hraje z ohněm často se spálí Naruto“  zašeptal a své rty přesunul na pevné prsní svaly, kde ho lákaly už ztuhlé bradavky, jemně vzal jednu do úst a polaskal jazykem, druhé se zatím věnovaly jeho hbité prsty. Narutovy z úst vyšel tichý vzdech. Jemně stiskl bradavku v zubech a  Naruto se mu vydal v ústery. Sasuke se pousmál a vydal se podél svalů cestičkou k druhé bradavce a věnoval jí stejnou péči. Narutovy steny byly čím dál hlasitější, zbořil ruce do těch mokrých černých vlasu a jemným tlakem směrem dolů mu naznačoval své přání. Sasuke ještě chvíli vzdoroval aby roztouženého blonďáčka trochu potrápil, nakonec se ale poddal tlaku jeho dlaní a až mučivě pomalu putoval rty po jeho břišních svalech, zvýšenou pozornost věnoval Narutovu  pupíku, věděl už po jejich první noci že je tam velmi citlivý, laskal tu jemnou kůži jazykem i zuby, vychutnával si každé zasténání z blonďáčkových úst.

„Sasuke!“ vyjekl blonďáček když vnikl jazykem do citlivé prohlubně. Naruto už nepokrytě sténal a naváděl Sasukeho tak kde ho jeho tělo toužilo cítit nejvíc. Sasuke se pousmál a přesunul se ještě o kousek níž na oblast jeho podbříšku. Naruto rozhodil ruce do stran když ucítil Sasukeho dech tak blízko. Sasuke si blonďáčkovo „mučení“ užíval, vychutnával si chuť a vůni jeho horké kůže.

„Sasuke, prosím“ zažebral Naruto, s hlavou zakloněnou a přivřenýma očima, hruď se mu zběsile zdvíhala  v rytmu zrychleného dechu. Sasuke k němu zvedl pohled. Narutova tvář stažená vzrušením a blankytné oči zastřené clonou vášně. Byl na samém pokraji, přesně tam kde ho chtěl Sasuke mít. Naposledy ho políbil na pupík a potom se vydal přímou cestou k centru Narutovy touhy. Naruto vytřeštil oči když ho obklopily Sasukeho rty. Naruto se spokojeně pohnul proti jeho ústům. Sasukeho pravá ruka se zatím přemístila na Narutovy hýždě zatím co levá kroužila po jeho bříšku. Když ucítil Sasukeho ruku na svém zadečku, okamžitě pochopil o co Sasukemu jde a uvolnil se. Sasuke vnikl do jeho těla a našel ten kouzelný bod, pohnul prstem a výsledný tlak zaměřil na toto místo, zároveň sladil svoje pohyb a Narutovi se zatmělo před očima slastí. Sasuke přidal další dva prsty a mučivě pomalu připravoval Naruta na svůj vpád.

„Sasuke prosím já“ šeptal zadýchaně modrooký blonďáček

„Copak, Naruto, o co mě žádáš“ zvedl Sasuke sou černovlasou hlavu od jeho klína a motýlími polibky zasypával vnitřní stranu jeho stehen

„T..ty víš“ vysoukal Naruto skrz stažené hrdlo

„Ano vím ale chci to slyšet, od tebe“ když mluvil jeho horký dech laskal rozdrážděnou kůži

„Ach“ vydechl a zaryl nehty do pokožky na Sasukeho hlavě

„Udělám všechno jen si řekni“ provokoval dál černovlásek a políbil ho no špičku jeho touhy

„Chci…chci tě v sobě“ vyjekne Naruto a jeho tváře dostanou barvu zralé jahody

Sasuke se pousmál. A pomalu z něj vytáhl prsty, Naruto zasténal nad pocitem prázdnoty, Sasuke si ho otočil zády k sobě, jeho paže si ovinul kolem krku tak aby mu vyděl do tváře, jemnými polibky mu zasypával šíji, Narutův zadeček se pohnu proti Sasukeho klínu. Ten zasténal a začal do něj pomalu vnikat, Naruto zatnul zuby  snažil se potlačit bolest. Sasuke ho líbal po tvářích a jako už tolikrát předtím mu šeptal slova útěchy a lásky. Sasuke vnikl do Naruta až po kořen a chvíli vyčkal, první pohyb nechal na něm. Naruto se zkusmo pohnul a potom přikývl. Sasuke ho chytil za boky a začal pomalu přirážet. Naruto se k němu okamžitě přidal a netrvalo dlouho a jejich pohyby se zrychlily, neztratily však nic na jemnosti. Sasukeho ruka sklouzla z Narutových boku k jeho klínu,  začal ho zpracovával ve stejném rytmu v jakém přirážel, Naruto zaťal prsty do Sasukeho ramen a zanechal tam mělké škrábance. Netrvalo dlouho a oba se propnuli v orgastické křeči. Naruto se sesunul podél zdi a Sasuke společně s ním. Naruto se opřel o jeho hruď, pod zády cítil Sasukeho srdce bijící ve stejném rytmu jako jeho. Oba se snažili zklidnit a vydýchat, když se jim to podařilo otočil se Naruto k Sasukemu čelem, a objal ho nohama kolem boků.

„Nechci vidět ten účet za vodu“ zasmál se Sasuke a schoval tvář do prohlubně na Narutově krku.

„To já bych zase rád viděl Tsunadin výraz až jí budeš vysvětlovat proč jdeš pozdě“ prohodil Naruto se smíchem a políbil, ho do uhlově černých vlasů

„A Kurva“ ulevil si Sasuke a rychle sundal Naruta ze svého klína a jen tak vyběhl z koupelny, okamžitě se vrátil popadl jeden ručník a zase zmizel, Naruto to všechno sledoval s úsměvem, vstal, vypnu vodu a s ručníkem kolem boků se vydal za ním

„Ona mě zabije“ mumlal si Sasuke a soukal se do kalhot                        

„Snad nebude tak zle“ snažil se ho uklidnit Naruto a stále se potutelně culil

„Ne ta mě prohodí oknem, nechá ho zasklít a prohodí mě jím znova“ bědoval černovlásek 

„To z ní máš takový strach“ podivil se Naruto a popotáhl si ručník který mu nebezpečně sklouzával. Sasuke neodpověděl a přetahoval si přes hlavu světlé triko. Zrovna v tu chvíli se ozval zvonek.

„Jdu tam,  ty se snaž uklidnit“ informoval Naruto rozháraného černovláska 

„Však já si to s tebou ještě vyřídím“ křiknul Sasuke na blonďáčka. Naruto se jen potutelně uculil a otevřel dveře

 „A..Ahoj Naruto, je tu Sasuke - kun?“ mladá dívka s krátkými růžovými vlasy se na moment zarazí když si všimne jeho oblečení

 „Jistě, pojď dál“ odpoví Naruto a ustoupí ode dveří aby mohla projít

„Omluv mě, oblíknu se a hned ti ho přivedu“ usadil jí do pohovky

„Sasuke – chan“ zahuláká Naruto a hned na to se vřítí do pokoje

„Grr, říkal jsem ti ať mi tak neříkáš“ zavrčí na něj Sasuke

„Gomen“  špitne Naruto a obejme ho kolem krku

„Je tu Sakura, myslím že jí poslala Tsunde“ vysvětlí mu Naruto důvod svého vpádu

„Bože proč ona“ zaběduje Sasuke

„Budu tam s tebou, neboj nedám tě“ špitne mu do ouška odejde ke skříni aby se mohl obléct. Oba už plně oblečeni jen s ručníky na vlhkých vlasech vyšli do haly kde na pohovce seděla Sakura

„Dobré ráno Sasuke – kun“ pozdraví zpěvavě černovláska, ten jen něco zavrčí. Oba si sednou do křesel naproti pohovky

„Ehm, Sakuro, proč si vůbec přišla“ ozve se Naruto stále s ručníkem na hlavě

„Tsunade – sama, mě poslala pro to hlášení které měl Sasuke – kun dnes ráno přinést“ odpověděla Sakura

„Tady ho máš“ podává Sasuke Sakuře složku

„A řekni jí že mě to zpoždění opravdu velice mrzí, vlezlo mi do toho něco neodkladného“ omlouval se Sasuke, Naruto při jeho slovech, dusil smích, Sasuke po něm šlehl pohledem.

„No tak já už budu muset jít Tsunade – sama čeká a je netrpělivá, mimochodem máš teď asi týden volno“  rozloučila se Sakura a mířila ke dveřím, při poslední větě se na sebe Naruto se Sasukem nechápavě zadívaly. Než se stihly na něco zeptat byla Sakura pryč. Sasuke nad tím pokrčil rameny. Naruto zapadnul do kuchyně udělat si tu vytouženou kávu. Pohled mu přitom padnul na kalendář

„Pozítří je poslední adventní neděle“ prohodí Naruto k Sasukemu

„A?“ ozve se jeho odpověď a sedne si za stůl

„No co bys řekl tomu kdybychom vyrazily na vánoční trhy“ zeptal se Naruto a přitom se tvářil že ho zaujaly zrníčka kávy na dně hrnku

„Hm, proč ne“ odpověděl Sasuke bez valného zájmu

„Když nechceš, nemusíme“ zamumlal Naruto

„Fajn půjdeme se podívat na vánoční trhy platí“ zašeptal mu Sasuke do ucha a objal ho kolem pasu. Naruto jen němě kývnul a pousmál se. 

„Naruto pospěš“  křikl u dveří stepující Sasuke zabalený v teplé tmavé bundě

„No jo už jdu“ ozvalo se z útrob bytu a z jedněch dveří vykoukl blonďáček oblečený do oranžové bundy s kožíškem u krku. Sasuke mu otevřel dveře  a čekal až projde, vydal se za ním a zavřel za sebou, za pár minut byly na náměstí kde byly trhy v plném proudu

„Ahoj kluci“ zavolal na ně z dálky známí hlas

„Ahoj Kibo“ vrátil mu pozdrav Naruto a hned po něm i Sasuke

„Vyrazily jste na nákupy“ vyzvídal Kiba

„Tak trochu, a co ty, já myslel že máš na starost mladší sestru?“ odpověděl Naruto

„He, strčil jsem jí Haně přijela mi totiž návštěva“ nechal se slyšet Kiba a začal se rozhlížet po okolí

„Ale nepovídej nějaké nová holka“ zasmál se Naruto a šťouch do něj loktem.

„Hledáš někoho“ ozve se těsně u Kiby až sebou všichni tři škubnou, vedle nich se zjeví hoch s rudou kšticí a světle zelenýma očima    

„Gaaro“ vzpamatuje se jako první Naruto a obejme starého přítele

„Já myslel že jsi v Suně“ ozval se Sasuke

„No byl jsem pován na vánoce“ odpoví a zašklebí se. Narutovy to docvakne v zápětí. Popadne Gaaru za paži a odtáhne kousek stranou

„Takže ty a Kiba, jak dlouho“ zaútočí hned ze startu Naruto

„Asi měsíc“ přizná Gaara

„Gratuluju jsem rád, že si spokojený“ řekne Naruto. Gaara si odkašle a ukáže za jeho záda, kousek od nich stojí Kiba a Sasuke  měří si je zvláštními  pohledy.

„Myslím že bychom se měli vrátit jinak mě Sasuke na místě vykastruje“ prohodí Gaara. Naruto popadne záchvat smíchu když si přestaví nešťastný Kibův výraz při té činnosti.

„Neboj Sasu je jen takový plyšový méďa“ uklidňuje ho a oba se vydají spět

„Tak co pokecaly jste si“ zabručí Sasuke naštvaně. Naruto ho obejme kolem pasu a s úsměvem se otočí na Gaaru

„Neříkal jsem to, méďa“ prohodí k němu. Gaara jen přikývne a pousměje se. Naruto se oklepe jak se do něj najednou pustila zima, přitulí se pevněji k Sasukemu.

„Dal bych si teď svařák nebo grog, co říkáte“ otočí se na ostatní tři, všichni mu dají za pravdu, protože zima zalézá i za teplé oblečení. Naruto se rozhlédne

„Tamhle je stánek“ ukáže napravo a už tam Sasukeho táhne, Kiba s Gaarou jdou pomalu za nimi. Než tam dojdou Naruto už tam stepuje s teplým svařákem v ruce a Sasuke upíjí svůj grog. Prochodily takhle celé trhy.

 Naruto skopne boty z bolavých noh a plné tašky postaví do rohu místnosti

„Čí to byl nápad?“ posteskl si Naruto a svalí se na pohovku

„Tvůj“ odpoví mu s klidem Sasuke

„Příště až budu mít podobně chytrý nápad,  tak mi jednu ubal“ dá mu Naruto povolení            

„Kdepak, té tvářičky by byla škoda, mám jiný nápad“ odporuje mu Sasuke s mírným úšklebkem

„A jaký?“ vytřeští očí blonďáček

„Utahám tě tak že na podobné stupidity nebudeš mít ani pomyšlení“ odpoví temně Sasuke a obkročmo si sedne na Narutovy nohy

„Tak to se nechám líbit“ zavrní blonďáček a následně je umlčen chtivými rty

            Byl štědrý den ráno a blonďatý mladík netrpělivě popoháněl černovláska k většímu spěchu zapadanými ulicemi

„Naruto neblázni takhle si akorát zlomíš nohu“ zahuláká na něj Sasuke když se jemu samotnému podaří je tak, tak vybrat pád.

„Takhle nám ale všechny pěkné stromky vykoupí“zakřičí zpátky modrooký blonďák a žene se dál.

„Přece se kvůli stromku nezmrzačíš“ vytkne mu když ho zachytí před pádem

„Kdybys nezapomněl nemusely bychom teď tak utíkat“ ohradil se Naruto

„Ty se na mě pořád zlobíš“ zeptá se Sasuke

„Ne nezlobím, ale nezdržuj, jinak strávíš dnešní noc na gauči“ vyhrožoval Naruto a vydal se zase v před. Po pár minutách byly na místě. Naruto procházel mezi stromky a snažil se najít ten nejkrásnější, Sasuke poslušně cupital za ním a  předstíral že ho to strašně zajímá, on totiž ten jejich gauč není moc pohodlný tak nechtěl riskovat. Najednou Naruto vykřikl a vrhnul se vpřed, Sasuke samozřejmě hned za ním.

„To jen on“ vykřikl nadšeně Naruto u asi tří metrového stromku

„Eh, Naruto, miláčku…“ ozval se Sasuke a Naruto zpozorněl, miláčku mu říkal jen když šlo o něco vážného, otočil se na něj

„Já, pochybuju že se nám do bytu vejde“ zkusil to jemně Sasuke. Naruto sjel pohledem ke stromku a spět k Sasukemu.

„Určitě vejde“ ujisti ho Naruto s rozzářenýma očkama.

„Veselé Vánoce, Naruto, Sasuke, vybíráte vánoční stromeček“ ozval se za nimi hlas. Oba se otočily

„Veselé Vánoce Kakashi - senseii“ pozdravili oba jednohlasně, stříbrovlasí muž s páskou přes jedno oko a maskou přes tvář se pousmál

„Není nějak moc ….velký do vašeho bytu?“ optal se opatrně sensei 

„Ano“ souhlasil Sasuke

„Ne“ odporoval mu ve stejnou chvíli Naruto

„Tak si to přiznej Naru, JE moc velký“ promluvil k němu smířlivě Sasuke

„A..ale“ začal Naruto ale nakonec kývnul

„Vybereme jiný ano“ chytil ho kolem ramen a vedl ho od toho kolosu pryč.

„A Kakashi – sensei nám pomůže“ prohodil ještě když procházely kolem něj. Jakékoliv jeho námitky byly umlčeny chladným pohledem černých očí. Nakonec se jim povedlo najít stromek který by se Narutovy líbil a nemuseli by kvůli tomu bourat strop k sousedům. S Kakshiho pomocí ho dopravili domů, ten se s nimi u dveří urychleně rozloučil.

„Jde se zdobit“ zahalekal Naruto když stál stromek v pravém rohu pokoje. Naruto hýřil energii a optimismem zatím co Sasukeho energie kvapem opouštěla

„To mi připomíná proč jsem nikdy neslavil Vánoce“ zamrmlal si pod nos a rozvěšoval světýlka. Trvalo jim asi hodinu než stromeček nazdobily.

„A to mají být vánoce svátky klidu“ ofoukl si Sasuke a svalil se zmoženě na pohovku zatím co Naruto poskakoval kolem stromečku v zelených kalhotách, červeném svetru a santaklasovskou čepicí na hlavě.

„Naruto pojď si ke mně sednout“ zavolá ho a poklepe na místo vedle sebe

„Sednout si?? Na to nemám čas musím začít vařit oběd“ kroutil hlavou

„Naruto!“ zahromoval Sasuke a ukázal prstem  vedle sebe, Naruto poslušně přiběhl a sednul si vedle něho

„Tak za prvé oběd i večeři budu vařit já, kdyby se do toho pustil ty tak vyhoříme“ začal a objal ho kolem ramen

„A za druhé stačí když začnu vařit asi tak za hodinku“ dodá a přitáhne si ho blíž k sobě,  Naruto se k němu přitulí a zbytek dne proběhne v relativním klidu. A máme tu večer, při večeři si Naruto Sasukeho obezřetně prohlíží

„Stalo se něco?“ zajímá se Sasuke a zvedne hlavu od jídla 

„Ne nic“ odpoví Naruto a taky začne jíst. Naruto jako známí hltoun dojí jako první a teď jen nedočkavě pozoruje Sasukeho, jakmile poslední sousto skončí v jeho ústech vyskočí na nohy a bleskově sklidí ze stolu. Sasuke nad tam tím jen zakroutí hlavou a jde za ním do obývacího pokoje kde je už vše připravené. Vezme z pod stromku štíhlí balíček a sedne si k Narutovy na pohovku, Naruto si mu okamžitě sedne na klín

„Můžu ti dát první dárek“ špitne Naruto a  zpoza zad vytáhne štíhlou krabičku zabalenou v oranžovém papíře. Sasuke si jí od něj převezme a opatrně otevře, je v ní stříbrný náramek, v něm je vyryto jeho znamení v čínském horoskopu a znak ohně jako podstaty jeho chakry . Sasuke polkne a nechá si náramek připnout na levé zápěstí.

„Taky pro tebe něco mám“ řekne a vytáhne krabičku až nápadně podobnou té kterou mu dal Naruto, ten chvíli sjíždí z krabičky na Sasukeho zápěstí, potom jí rozbalí na jde v něm tentýž náramek jen s jeho iniciály. Sasuke mu krabičku vzal, vyňal z něj náramek a připnul mu ho na levé zápěstí.

„Měli jsme stejný nápad“ hlesl Naruto a pohledem zkoumal dva téměř identické náramky. Sasuke mu pozvedl hlavu a vpil se do jeho rtů.

„Veselé Vánoce, miláčku“ zašeptal.