Neko-love povídky

 Vešel jsem do zšeřelých stájí „Dnes jsi tu nějak časně Rory?“ ozval se z rohu nakřáplý hlas, s úsměvem jsem se vydal tím směrem „To víš Same musím trochu provětrat Zirkona“ odpovím a nedaleko ode mě se ozve potěšené zaržaní „Ten pacholek to tušil už když jsem přišel tak byl jankovitý“ odfoukne si starý podkoní a opře se o vidle „No bodejť jsem mu to včera slíbil. Viď krasavče“ pohladím hřebce po nozdrách a začnu ho chystat na projížďku „Neboj budu zpátky včas abych ti ještě pomohl“ mávne směrem k Samovy a zamířil k velkému okruhu který je dál od domu. Vyhoupnu se do sedla a pobídnu Zirka do trysku, užívám si tu rychlost stejně jako hřebec, cítím jak mu žilami proudí adrenalin a pocit svobody. Takhle odběhneme dva kola a pak ho nechám se vyklusat „Výborně“ pochválím ho když z něj sesedám „Jezdíte výborně“ ozve se  hluboký hlas až sebou škubnu  prudce se otočím až mi delší světlé vlasy zavíří kolem obličeje „Promiňte nechtěl jsem vás vylekat“ ozve se vysoký mladík s tmavými vlasy a čokoládovýma očima „N..nevylekal“ odporuji mu lehce se třesoucím hlasem  „To vidím“ podotkne suše a mě se po tváři rozlije mírný ruměnec „Co tady vlastně děláte tohle je soukromý pozemek“ obořím se na něj lehce „Koupil jsem sousední usedlost a tak jsem si myslel že by bylo vhodné navštívit sousedy, i když uznávám že sedmá není zrovna vhodná doba na návštěvy“ podá mi vysilující odpověď „Sedm?!“ vyhrknu zděšeně „Promiňte ale už musím jít“ vyskočím do sedla „Snad se ještě uvidíme když jsme sousedé“ chytne mě za ruku čímž mi zabrání v odjezdu „Snad“ odpovím neurčitě a mé oči jasně říkají že tomu moc nevěřím „Už opravdu musím“ pobídnu koně do cvalu a uháním k domu „Je mi to líto Same“ ozvu se jen co seskočím ze sedla a začnu Zirka sušit „Nic se nestalo“ zavrtí hlavou a hledí si své práce. Ustájím Zirka a jdu mu pomoct za pár chvil máme vše hotové „Mazej se převlíknout“ upozorní mě Sam na mé oblečení a já tedy spěšně vyběhnu do domu a pak po schodech do pokoje abych se převlíkl na společnou snídani.

„Dobré ráno, Strýčku Viktore“pozdravím když vejdu do prostorné jídelny ve které je jen jeden člověk „Ah..dobré ráno“ upije ze šálku a čaje a otočí stránku novin, někdy se mi zdá že zamrzl ve své milované viktoriánské Anglii. Usadím se ke stolu a velkého podnosu uprostřed stolu si vezmu ještě teplý rohlík a s chutí se do něj zakousnu „Nejez jako barbar“ osopí se na mě nevrle „Omlouvám se“ sklopím pokorně hlavu. Žiju u nich už od svých šesti let což letos bude dlouhých dvanáct let, dvanáct let které mě tady podle svých slov trpí, dvanáct let co zemřeli oba mí rodiče „Dobré ráno drahý“ vytrhne mě z myšlenek nepříjemně vysoký hlas „tetičko Melanie“ pozdravím i když z její strany se dočkám pouze ignorace „Dobré ráno tatínku“ zašvitoří má o rok mladší sestřenka „Dobré ráno kuřátko“ pozdraví stejným tónem strýc a já jen protočím oči „Dobré ráno bratránku“ ušklíbne se mým směrem a sedne si vedle mě „Dobré ráno Diano“ vrátím jí pozdrav „Zase jsi cítit koňmi“ nakrčí nosík „Někdo se o ně musí postarat a Sam už na to sám nestačí“ ohradím se šeptem „Mě by k těm potvorám nedostaly“ otřese se hraně, jen nad tím zakroutím hlavou v nechápavém gestu a dojím snídani „Mám pro vás novinku“ ozve se strýc potěšeně a všichni tři na něj upřeme svůj pohled „Sousední pozemky i s usedlostí mají nového majitele…“odmlčí se dramaticky „Slyšela jsem o tom prý nějaký zbohatlík“ nechá se slyšet teta „To ano , má peníze a chce od nás odkoupit nějaké koně“ oznámí triumfálně strýc a mě bodne u srdce, rozloučit se s nimi je pro mě  jako loučit se s rodinou „Kdy má přijít ať stihneme se Samem vše připravit“ optám se „Zítra, přijde na oběd“ oznámí i suše „Zítra!?“  zděsím se „To nemůžeme stihnout“ zavrtím hlavou. Sjede mě ostrým pohledem „Omluvte mě“ zamumlám a vstanu od stolu, ani nezavřu dveře když uslyším tetin hlas „Ten kluk chodí čím dál víc jako vandrák, ty jeho vlasy….“ její slova už mě ani nezasáhnou, v rychlosti se převlíknu a zapadnu do stájí „Zítra přijde kupec na koně, musíme to tu dát trochu do kupy“ oznámím Samovy a oba se pustíme do práce. Je toho tolik že nám to zabere půlku dne „Same, domluvíš ten obchod“ přijde strýc do stájí a hned se obrátí na Sama „Promiň strýčku, ale myslíš že je to dobrý nápad?“ zeptám se opatrně a jsem obdařen ostrým pohledem „Sam neví nic o penězích mluvil by pořád jen o koních“ naznačím a strýc se zamračí „Tak teda ten obchod povedu já“ zavrčí „Ty zase, s veškerou úctou k tobě, nevíš nic o koních“ namítnu tiše „Ty jeden maléj…“ napřáhne se k úderu a vetne mi políček „Co kdyby teda ten obchod vedl tady mladéj“ zasáhne Sam a strýc zbledne „Nepřipadá v úvahu“ rozeřve se až se koně splaší a já instinktivně couvnu „Proč ne o koních i penězích toho ví dost“ odporuje Sam a já ho pohledem prosím ať toho nechá. Strýc teď už celý brunátný se snaží uklidnit a vydýchat „No asi mi nic jiného nezbude“ vydechne  odejde „Same, co jsi tím proboha sledoval?“ nechápavě se na něj otočím a stále se trochu klepu „Máš teď příležitost ukázat co v tobě je“ zabodne do mě pohled Sam, jen si sednu na jedno břevno a těžce vydechnu.  „Půjdu proběhnout koně“ řeknu a vezmu tři hřebce za uzdu, Sam vezme další dva a zamíříme na závodiště. Vyhoupnu se na uhlově černého hřebce který se hned začne vzpínat „Jen klid Devile“ pohladím ho po krku a hřebec se hnedka zklidní a já ho pobídnu do klusu a následně do cvalu, přijíždím k Samovy když zaregistruju dalšího jezdce mířícího k nám „Já říkal že se ještě setkáme“ podotkne z úsměvem a prohlídne si koně „Jsou nádherní, mohu se projet“ zeptá se z úsměvem. Prohlédnu si ho „Doporučil bych vám Steara je z nich nejklidnější, poukážu na grošáka, sleduju jak zkušeně nasedne a vyjede na dráhu „Jezdí dobře“ podotkne Sam a já přikývnu „Tak?“ optám se když se k nám vrátí „Nerad bych vyplýtval všechnu chválu hned na prvního“ usměje se spokojeně a já se zapýřím „Mimochodem mohu znát jméno toho kdo se tohle krasavce tak vzorně stará“ pohlédne mi do očí „Rory“ odpovím „A vaše jméno?“ zeptám se na oplátku „Lucas“ odpoví a už se vyhoupne do sedla dalšího z hřebců, z úsměvem sleduju jak je všechny projede a čekám na jeho verdikt „Jistě už asi víte kdo jsem“ přejde ke mně a pomůže mu sesednout „Ano, sám jste to řekl nás nový soused, jen jste se zapomněl zmínit že chcete odkoupit  naše koně“  odpovím když doskočím na zem vedle něj „Doufám že nebudu o jejich koupi jednat s vámi“ usměje se a já ztuhnu „Proč?“ zeptá se zaraženě „Víte jak moc o ně stojím natáhnete mě“ zasměje se a já se trochu nafouknu „Neměl jsme to v plánu, ale když jste se o tom zmínil“ blýskne mi v očích. Jen se zasměje „Rád jsem vás zase vyděl Rory“ vyhoupne se na svého koně a odjede, koukám se za ním dokud mi nezmizí  z očí „Vrať se na zem“ zamává mi dlaní před očima Sam jen zamrkám „C..co“ Sam mě jen plácne do zad „jdeme“ zahaleká a i s koňmi se rozejde k domu a já se pomalu ploužím za ním