Neko-love povídky

 Zbytek dne proběl ve shonu příprav „dobrá práce“ podotkne strýc suše jen přikývnu „Myslím že za koně mžeme s klidem žádat 18 000 dolarů za kus“ otočí se ke mně a v očích mu chtivě blýskne „nezdá se ti to trochu moc?“ zeptám se opatrně „Však si to může dovolit“ ušklíbne se a odejde „18 000..t..to po něm přece nemůžu chtít vysměje se mi do očí“ pohlédnu na Sama vyděšeně „nic jiného ti nezbývá“ pokrčí Sam rameny a já je poraženě přikývnu a odejdu do svého pokoje.

Ráno se celý nervózní procházím po stájích, koně vycítí mou náladu a začnou jankovatět „No tak klid“ začne je postupně uklidňovat „Rory!“ ozve se od vchodu strýčkův hlas „Ano“ přejdu k němu a všimnu s že po jeho boku stojí náš nový soused „tohle je náš podkoní“ukáže na mě a já kývnu na pozdrav „tak mi ukažte co máte“ usměje se lehce a já ho provedu stájemi je celkem říjené dohadovat se s ním, když je příliš nadšení, jemně ho shladím a naopak se snažím vzbudit jeho zájem tak kde má laxní výraz, zároveň je mi jasné že i on se baví stejně dobře jako já „jsem nadšen, opravdu se o ně vzorně staráte“ usměje se a já lehce zrudnu „jaká je vaše cena“ koukne mi do očí a já uhnu pohledem „osm…osmnáct tisíc“ dostanu ze sebe ztěžka tu přemrštěnou cenu a sleduju jak se jeho tvář zatahuje „myslíte si ž jsem ochotný zaplatit tak vysokou sumu?!“ optá se nebezpečně tichým hlasem „je to skoro dvojnásobek běžné ceny“ zavrčí „Vím, ale jejich cena vzrostla vzhledem k tomu v jaké jsou kondici a že jsou cvičeni na našem závodišti“ řeknu tiše „ uznávám jsem ochotný zaplatit dvanáct tisíc“ odpoví „to by jste dal za koně který by nebyl cvičený a ještě by jste platil přepravu tady koně vlastně jen přejdou přes pole“ upozorním ho na další výhodu „Výborně jsem ochotný zaplatit tu sumu, pod jednou podmínkou“ obrátí se na strýce „podmínkou?!“ zamračí se strýc „Ano, nechci je odvést z těchto výborných stájí do jim nevyhovujících podmínek, proto žádám aby jste mi dobu dvou měsíců zapůjčil služby vašeho podkoního, on ví nejlíp jak stáje upravit tak aby jim vyhovovali“ řekne klidně a já poplašeně zamrkám „T..to nepřichází v úvahu“ rozohní se strýc „V tom případě“ otočí se k odchodu. Strýc nervózně těká pohledem, je mi jasné že ty peníze potřebuje „počkejte, dobrá souhlasím s vaší podmínkou“ zastaví, úsměv na tváři našeho souseda mě ujistí že přesně s tímhle počítal „A ještě něco koně zůstanou zde dokud nebudou stáje plně připraveny“  dodá strýc jen přikývne a oba mi zmizí z očí, roztřeseně se sesunu na břevno „To nevypadá dobře“ pronesu klepajícím se hlasem „to zvládneš“ položí mi Sam ruku na rameno v utěšujícím gestu „doufám“ povzdechnu si „počkej na něj u závodiště“ vrátí se strýc trochu nasupený „Ano, strýčku“ přikývnu a on odejde. Začnu chystat Zirkona. „Tak mi drž palce“ usměji se na něj trochu vyděšeně a vyjedu ze stájí k závodišti. Nečekám moc dlouho a vidím ho přijíždět, trochu nervózně se rozjedu za ním,jen mi z úsměvem pokyne a rozjedeme sek jeho pozemkům „Co ode mě vlastně očekáváte?“ zeptám se po chvíli „To uvidíte sám“ usměje se už jsou na dohled stáje, dojedeme k nim a sesedneme „pojďte“ pokyne mi a já s ním vejdu do stájí a rozhlídnu se, architekt který to tu stavěl zřejmě nevěděl nic o koních „Mno nějaké návrhy?“ zeptá se mě „No pár by jich bylo“ přikývnu „Gregu!“ zavolá a k nám přiběhne mladík s deskami  rukách „ano?“ usměje se „Tohle je Rory budeš se dopodrobna řídit jeho instrukcemi co se týče plánu stájí“řekne s klidem „těší mě, jsem rád, já si totiž absolutně nevím rady“ podá m ruku a já jí příjmu „mluvte, jsem jedno ucho“ usměje se a vezmu do ruky tužku „hmm, takže stání by chtěli tak o polovinu rozšířit, žlaby o dvacet čísel zvednout, zvětšit stávající okna a udělat ještě tak pět nových, chtělo by to vyměnit hrazení, nejlíp za dřevěné..“ přejedu dlaní po krásném ale nepraktickém hrazení ze zdobených trubek „omlouvám, se já…nechal jsem se trochu unést“ usměji se omluvně „Slyšel jsi Gregu“ odpovědí mu je jen přikývnutí a spokojený úsměv „kdyby vás napadlo ještě něco napište to na papír a zítra mi to donesete“ usměje se a vyjde ze stájí já hned za ním „omlouvám se ale budu už muset jít“ řeknu tiše a přejdu k Zirkonovy