Neko-love povídky

 Seděl jsem u počítače a zblble hleděl na obrazovku, od nastěhování Zacha a Rena uběhl měsíc a naše malá „rodinka“ se celkem sžila, teda až na mě a Zacha, od toho polibku se mi vyhýbá jak čert kříži, což šlo celkem těžko když jsme sdílely jeden pokoj. Jemu se to ale dařilo mistrovsky, doma se zdržoval jen minimálně a v našem pokoji vlastně jen přespával. 

„Kluci večeře“ uslyším křik z kuchyně, sundám z uší sluchátka ve kterých už stejně nic nehrálo, zvednu se ze židle a seběhnu schody a do kuchyně vejdu ve stejnou chvíli kdy si Zach sedá, podívám se na něj a něco se ve mně zlomí, dnes večer se to vyřeší ať tak či onak. Nabral si na vidličku sousto a ani jsem nevnímal co že to vlastně jím. Jakmile Zach dojedl a zmizel z kuchyně odložil jsem i já příbor a vydal se za ním, našel jsem ho na pohovce v obýváku, s naprostou ignorací obou otců v kuchyni jsem ho popadl za paži a dostrkal ho do pokoje.

„Co si myslíš že děláš?!“ obořil se na mě když se mu vrátil hlas

„Chci si promluvit“ zmrazím ho  pohledem

„Nemám ti co říct“ zamračil se a měl se k odchodu, to už bylo moc i  na mě Chytil jsem ho za pas a odnesl ho k posteli kde jsem si na něj obkročmo sedl

„Myslím že máš“ chytil jsem mu ruce za hlavu

„Nemám a pusť“ zavrčel a trhnul rukama

„Ne? Co třeba o tom proč se mi vyhýbáš“ udeřil jsem přímo, nerad chodím kolem horké kaše

„Nevím o čem mluvíš“ odvrátí hlavu

„Tak ty nevíš“ zavrčím pro změnu já a políbím ho

„Už sis vzpomněl“ zeptám se když opustím jeho rty

„Jen si něco namlouváš“ zamumlal

„Vážně?“ sesednu z něj a posadím se na kraj postele

„Můžeš mi alespoň říct co měl znamenat ten první den?“ povzdechnu si

„já…“ otočím se na něj a čekám, když mlčí zvednu se a svalím se na svojí postel. Zavřel jsem oči, bylo toho na mě moc, škola, brigáda a ještě on…najednou ucítím jak se postel prohnula a následně lehký dotek na rtech, otevřu prudce oči a koukám na Zacha jak se nade mnou sklání

„O co se snažíš“ přimhouřím oči, místo odpovědi mě zase políbí, neodolám a vyjdu mu vstříc sundá mi tričko a já už se jen nechám hýčkat. Nechám se líbat a sám mu sundám košili, nad ničím už raději nepřemýšlím a jen se nechám unášet. Jeho ruce sjedou k zapínání kalhot a jeho rty na můj krk ze rtů mi unikne zasténání a já ucítím jeho úsměv, přetočím se tak abych byl nahoře a začnu týrat já jeho, rty se přesunu na jeho klíčí kost a podél prsního svalu se posunuju níž, užívám si každý jeho vzdech a zasténání. Vezmu do úst jednu jeho bradavku a dlaní zatím pomalu sjíždím k lemu kalhot, prohne se a já se neubráním úsměvu rozepnu mu je a po chvíli skončí kdesi v koutě pokoje. Ani on není pozadu mám pocit že jeho ruce jsou naprosto všude. Vezmu ho do dlaně a jemně ho promnu zároveň si ho začnu připravovat, užívám si jak dokonale reaguje na každý můj dotek

„Na co ještě čekáš“ zachraptí mi do ucha a já se do něj pomalu začnu nořit, je nádherný pocit být v něm až po kořen. Počkám dokud se sám nepohne, ani to netrvá moc dlouho a začnu nás pomalu vynášet po spirále rozkoše.

Zmoženě se svalím na jeho tělo a obsypu mu rameno polibky, tiše zasténá a já se z něho odsunu, hned se ke mně přitiskne a začne spokojeně oddechovat. Už taky pomalu usínám když vrznou dveře a dovnitř nakoukne otec přejede nás pohledem a já v duchu děkuji že mě napadlo přehodit přes nás peřinu.

„Ta druhá postel tu bude nejspíš zbytečná co?“ poznamená iše a aniž by čekal na mou odpověď zavře dveře. Usměji se a lehce políbím Zacha na tvář a nechám se strhnou do Morfeovi říše.

Ráno mě probudí lehký dotek na čele, trošku se zavrtím a pootevřu jedno oko, nad sebou uvidím usměvavou tvář

„Ještě budeme spinkal lásko“ stáhnu si ho do náruče s plánem prospat celý den

„Kdepak ty lenochu je skoro poledne“ shodí z nás peřinu

„Jsi hrozný necita“ zazívám

„Zvykej si“ políbí mě lehce na rty a vyskočí z postele

„Na tohle bych si zvykl hodně rychle“ sjedu ho mlsný pohledem

„Perverzáku“ hodí po mě černou mikinu kterou zrovna vytahoval ze skříně

„Jsem v pubertě, nediv se jsem sexuálně nevybouřený“ zasměji se

„Však já tě vybouřím“ zavrčí výhružně

„V to doufám“ prohodím a vstanu přejdu až k němu a pevně ho obejmu

„Kluci snídaně“ ozve se z kuchyně

„Už jdeme“ ozveme se dvojhlasně načež se oba rozesmějeme. Natáhnu na sebe černé rifle a tmavě modrou košili kterou si zapínám ještě na schodech po kterých mě Zach se smíchem táhne dolů.