Neko-love povídky

 Ráno mě probudí nepříjemný zvuk budíku, protáhnu se a sleduju jak Zach lítá po pokoji už plně probuzený.

„Ty máš útlum s kafem“ zamumlám ospale, otočí se na mě s úsměvem a stáhne ze mě peřinu

„Sadisto“ zavrčím a vyhrabu se z postele,popadnu bílé triko, jeansy a tmavou košili a zapadnu do koupelny se trochu zušlechtit, i se sprchou mi to zabere necelých patnáct minut, seběhnu do kuchyně kde si naliju kávu a spokojeně si s ní sednu ke stolu ze kterého si vezmu sypaný koláč. Zrovna ho dojím když mi na mobilu zavibruje sms, přečtu si jí a mám hned po dobré náladě.

„Musím do školy dřív“ řeknu, na jeden hlt dopiju kávu, popadnu batoh u dveří a mizím pryč. Doběhu ke kavárně kousek od naší škole, vejdu a pohledem hledám jedinou osobu, najdu jí u zadního stolku jak pořádá banán v čokoládě

„Co se stalo Mell??“ zeptám se a přisednu si, jen kývne na pozdrav a dál se láduje. Objednám si kávu a čekám až si dostatečně obalí nervy na to aby mohla mluvit.

„Williem, mě chce zpátky“ řekne skrz poslední sousto. Začnu se dusit hltem kávy, co se to v poslední době děje že se minulost vrací jako bumerang. Asi nějaké sluneční erupce.

„A co ty?“ zeptám se když dokašlu

„Co myslíš?“ sjede mě pohledem „Nechci aby mi zase ublížil“ popotáhne

„Tak mu to řekni“ oddechnu si

„Řekla jsme mu to ale on se nedá odbýt, mám strach že..že…“ složí hlavu do dlaní

„Že podlehneš, znova“ dopovím za ní, jen přikývne

„Musíš mi pomoct“ hodí na mě štěněčí pohled

„Já jsem mu řekla, že mám přítele a že jsi to ty“ vyhrkne a já zblednu jako papír

„Cože?!“ vyjeknu a div se neopařím

„Je mi to líto, nikdo jiný mě nenapadl“ sklopí hlavu a já se na ní prostě nedokážu zlobit

„Ale já někoho mám“ snažím se vymluvit ale vím že je to marné, pomůžu jí už jen pro to že nechci aby skončila tak jako posledně

„To nevadí vysvětlím jí to“ argumentuje

„Mu, a silně pochybuju že bude poslouchat“ zavrtím hlavou

„Tak mu, bylo by to jen jednou aby nás vyděl pak odtáhne“ přemlouvá mě a já zmoženě kývnu.

„Já tě zbožňuju“ vyjekne a skočí mi kolem krku

„Jo jasně, ale teď už musíme“ prohodím a hned po zaplacený vyběhneme z kavárny a rovnou do školy. V lavici vytáhnu mobil kde mi svítí sms od Zacha s v otázkou co se stalo odpovím mu že nic co by ho mělo trápit a věnuju se učiteli který zrovna vešel do třídy. Vyučování proběhne velmi pomalu.

„Je tam u brány“ kývne hlavou, je pořád stejný ušklíbnu se chytím Mell kolem pasu a vyjdu s ní k bráně

„Dlouho jsem tě nevyděl“ podám mu ruku s falešným úsměvem

„Prý jste skončily s Mell spolu“ poznamená s pohledem zabodnutým na mou ruku kolem jejího pasu

„Hm, tak dlouho jsme kolem sebe chodily až …“ nedopovím a usměju se na Mell která na mě upře okouzlený pohled. Je vážně dobrá herečka, jak by ne když se hlásí na konzervatoř.

„Aha, no já jsem rád…“ vydoluje ze sebe

„Jo díky my teď už budeme muset jít, zatím se měj“ rozejdu se ale po pár krocích zastavím a políbím Mell jak nejlíp v dané chvíli dovedu, pak se zase rozejdu a zahnu za nejbližší roh

„Díky“ skočí mi Mell kolem krku „teď od něj budu mít konečně pokoj“ stále mi visí kolem krku a já se ne ubráním úsměvu

„A já myslel že jsem se splet“ ozve se za mnou zašeptání a já se otočím se zděšeným výrazem hledím na Zacha kterému z očí kouká bolest

„Není to tak jak myslíš…“ začne Mell nedomluví a hned jí přistane na tváři facka

„Uklidni se“ zařvu na něj už to vážně přehání

„Nech si to vysvětlit“ snažím se mluvit klidně

„Nechci nic slyšet“ zavrtí hlavou „stejně to budou jen lži“

„Nikdy jsem ti nelhal“ ohradím se

„Ne nelhal jsi opravdu jako tvůj otec“ sjede Mell ostrým pohledem

„Přeháníš to“ zavrčím

„Já? To ty se to věšíš po kdejaké fuchtli“ než si stihnu uvědomit co dělám přistane mu na tváři má dlaň.

„Kdyby sis to nechal vysvětlit tak..“ snaží se do toho zasáhnout Mell

„Nemyslím že by tohle mělo cenu“ umlčím její pokus o vysvětlení, stejně by neposlouchal

„Ne to asi opravdu nemá“ šeptne Zach a otočí se k odchodu, nechám ho jít, pokud mi nevěří. Vím jak to muselo vypadat, ale kdyby si to nechal alespoň vysvětlit

„Jdi za ním“ popostrčí mě Mell dopředu   

„Nemá cenu mu teď něco vysvětlovat, stejně by neposlouchal, a pokud by poslouchal tak by mi to nevěřil“ řeknu a koukám směrem kterým zmizel Zach.

„Můžu pro tebe něco udělat?“ zajímá se a položí mi ruku na rameno

„Ne, já si to nějak vyřeším“ zavrtím hlavou

„Je mi to líto“ s tím zmizí a já se vydám na cestu do města, zapadnu do prvního baru vypadám starší takže mi bez problému prodají panáka a hned potom dalšího, už ani nepočítám kolik jich mám v sobě když se ke mně posadí Dominik

„Ale, ale potíže v ráji“ zašpičkuje si

„Táhni k čertu, dneska fakt nemám náladu“ zavrčím a napiju se

„Hm, hele co jsme si to jsme si, pojď napijeme se spolu“ natáhne ke mně ruku, změřím si ho nedůvěřivým pohledem, pak ale ruku příjmu  už jsem tažen do jednoho z boxů.